Kontext: V Ontariu žije čtrnáct milionu lidí, z toho 27 % se narodilo v jiné zemi než v Kanadě. Veřejné školy navštěvují dva miliony dětí. Ontarijská reforma začala v roce 2004, po osmi letech sporů mezi konzervativní vládou a učiteli, během kterých bylo významně omezeno financování škol a práce učitelů byla vládou veřejně kritizována, omezována a zesměšňována. Vzdělávání proto patřilo mezi rozhodující témata voleb v roce 2003.
Nová liberální vláda stanovila tři odvážné cíle:
a. zlepšit vzdělávací výsledky všech dětí,
b. snížit nerovnosti ve vzdělávacích výsledcích,
c. zvýšit důvěru veřejnosti ve veřejné vzdělávání.
Strategie pro dosažení těchto cílů byla rozsáhle diskutována se všemi klíčovými aktéry. Vláda podporovala budování důvěry a partnerství různými způsoby, včetně vytvoření formálního Stolu partnerství (Partnership Table) vedeného ministrem školství, kde mohli všichni partneři přispět svými názory k celkové strategii a jejím částem, a to ještě ve fázi před dokončením finální verze strategie. Zapojeni byli učitelé, pracovníci podpůrných pedagogických profesí, ředitelé škol i vedoucí všech sedmdesát školských okresů v Ontariu. Stůl partnerství sponzoroval také vytvoření několika odborných Pracovních stolů (Working Tables), které umožnily podrobnější diskusi nejdůležitějších částí strategie. Pracovní stoly byly založeny například pro oblasti: Úspěch žáka, Rozvoj čtenářské a matematické gramotnosti, Profesní rozvoj učitelů a Speciální vzdělávání. Každý Pracovní stůl obsahoval zástupce všech klíčových aktérů a závěry ze společných jednání byly předávány centrálnímu Stolu partnerství. Ministr, politická reprezentace a nejvyšší státní úředníci ministerstva navíc vyjednali pravidelná setkávání se zástupci regionálních školských okresů, které tentokrát zahrnovaly lokální zástupce všech aktérů (učitelů, ředitelů, superintendantů, místních organizací apod.) Pozornost byla věnována rovněž komunikaci s veřejností, s žáky a rodiči, a to nikoli pouze za účelem podání informací, ale také proto, aby oni sami mohli vyjádřit svůj názor na jednotlivé návrhy a programy. Tento přístup se vyplatil a přinesl výsledky. Výsledkem ročního vyjednávacího procesu bylo uzavření bezprecedentní čtyřleté kolektivní smlouvy v roce 2005 mezi vládou a učitelskými odbory a profesními učitelskými organizacemi, ve které se všechny strany zavázaly spolupracovat na zlepšení vzdělávacích výsledků všech dětí. Ministerstvo podstatně navýšilo zdroje investované do veřejného vzdělávání včetně platů učitelů. Navíc investovalo do rozsáhlé podpůrné infrastruktury pro profesní učení učitelů v oblasti čtenářské a matematické gramotnosti. Podpora zahrnovala poradenskou činnost sto šedesáti vysoce kvalifikovaných učitelů-konzultantů, kteří pomáhali školským okrskům vytvářet jejich lokální strategie a rozvíjet jejich vlastní učitele-experty zodpovědné za podporu učitelů v oblasti efektivní výuky čtenářství a matematiky.
Ontarijská strategie je komplexní a zahrnuje řadu dalších opatření včetně podpory pedagogického vedení ve školách a ve školských okresech, podporu začínajících učitelů, strategii rovných příležitostí, strategii zapojování rodičů, obohacení kurikula o uměleckou a tělesnou výchovu, obnovu školních budov, podporu výzkumu a sběru dat o zlepšování vzdělávacích výsledků atd.
Dopady: Během prvních tří let od zahájení reformy vzrostl počet dětí, které zvládly náročný standard v oblasti čtenářství a matematiky, o 10 %. Počet škol, které vykazovaly nízký dopad na učení dětí, klesl z 20 % na 5 %. Úbytek učitelů v prvních letech nástupu do profese klesl na polovinu a výrazně klesl počet učitelů, kteří předčasně odcházejí do důchodu. Důvěra veřejnosti vzrostla do té míry, že vláda obhájila podstatné a trvalé zvýšení výdajů na veřejné školství.