Desatero o vzdělávání

Učitel dějepisu Karel s dětmi o historii často diskutuje. Vede děti k tomu, aby si z jeho hodin odnášely v hlavě nejen pár letopočtů, ale především zájem porozumět dějinám a chování lidí v různých epochách a situacích v minulosti jako jeden z klíčů k pochopení sama sebe i současné společnosti. Při diskusích mu žáci často kladou otázky. Dříve se většinou nechal unést a na většinu otázek žákům odpovídal. Bavilo ho ukázat jim své znalosti i schopnost interpretace. Později si však uvědomil, že otázky, na které žákům hned nedokázal odpovědět, v některých vyvolaly mnohem větší zájem a touhu přijít věcem na kloub. Žáci nové informace sami vyhledali, přemýšleli nad nimi a vytvářeli si vlastní interpretace. Když se Karla žáci v diskusích ptají dnes, někdy ho to stojí vědomé sebezapření, ale většinu otázek schválně nechá nezodpovězenu. Vrací otázky žákům jako podněty pro jejich další zkoumání a přemýšlení. Karel pochopil, že pokud chce žákům vytvořit prostor pro jejich vlastní přemýšlení a učení, musí svůj prostor učitele v hodinách omezit.

V malé vesnické škole systematicky propojují výuku se světem mimo budovu školy. O lese se proto učí v lese, o obci průzkumem obce, literaturu v místní knihovně. Někdy se učitelé snaží dostat podněty za žáky do školy a do třídy, jindy ale s žáky raději změní prostředí a nechají, aby na ně podněty působily venku v přírodě a při návštěvách zajímavých míst a organizací v jejich okolí. Učitelé ve škole vzali vážně svoji roli průvodců ve vzdělávání dětí a zprostředkovávají jim kontakt se zajímavými místy, lidmi a dalšími podněty.

Danielovi je 21 let a studuje paleontologii. Vždy miloval dinosaury. Už od malička mu svítily oči, jakmile spatřil cokoli, co má s dinosaury něco společného. Měl doma nespočet encyklopedií, v nichž si často četl, a pamatoval si o mnoha dinosaurech spoustu podrobností. Znal názvy, rozměry, stravovací zvyklosti i dobu života celé řady prehistorických tvorů. Daniel byl v domácím vzdělávání, měl mnoho příležitostí, jak rozvíjet svůj zájem. Jeho matka rozpoznala Danielovo přirozené nadání a byla vnímavá k jeho zájmům a touhám. Navštěvovali spolu muzea, četli encyklopedie, sledovali dokumenty a videa, hráli hry, a hlavně si s ním matka ráda a často povídala o jeho zájmech, které brala vážně, nikoli jako něco, co ho přejde. Nikdy nezlehčovala jeho nadšení a nenutila ho dělat „něco pořádného". Kdykoli sama narazila na něco, co by Daniela mohlo zajímat, sdílela to s ním. Ačkoli měl Daniel i jiné zájmy, rozhodl se nakonec pro studium paleontologie, které nyní absolvuje s radostí a lehkostí, neboť má výborný základ z dětství.

Učitel informatiky v základní škole v D. se rozhodl od základů změnit výuku svého předmětu. Namísto dosavadního zaměření na ovládání typických kancelářských aplikací si dal za cíl systematicky rozvíjet tvořivé myšlení žáků a vést k pochopení principů a funkce digitálních technologií, jak je využíváme v každodenním životě. Při přípravě změny došel k přesvědčení, že nestačí pouze změnit zaměření "svého" předmětu (informatiky), ale že se potřebuje propojit s ostatními pedagogy a vnést účelné využívání digitálních technologií do výuky a života celé školy. S návrhem konkrétních změn šel nejprve za vedením školy. Ředitel mu dal plnou podporu a postupně získal příslib součinnosti všech kolegů ve sboru. Učitel IT kolegům zároveň přislíbil pomoc při plánování a zavádění nových postupů s využitím digitálních technologií. Rovněž se zaměřil na praktickou dostupnost digitální techniky pro výukové účely v celé škole.

Viditelná změna se postupně začala projevovat u většiny učitelů, ve všech předmětech. Děti sofistikovaněji získávají, zpracovávají a kriticky vyhodnocují potřebné informace, k výukovým cílům využívají komunikační, databázové, statistické, simulační aplikace, sociální sítě, zobrazovací a projekční techniku, ad. V hodinách informatiky se děti mimo jiné seznamují s možnostmi počítačem řízených stavebnic a učí se je ovládat. Učitel IT rovněž otevřel nadstavbový kroužek informatiky a robotiky, kde se každý žák školy se zájmem o programování může zabývat programováním a konstrukcí robotů.

Učitelé reflektují, že využití technologií jim otevírá nové didaktické možnosti, zajišťuje pravidelnou, přesnou a okamžitou zpětnou vazbu pro jednotlivé žáky i pro učitele, pomáhá jim individualizovat výuku. Učiteli informatiky se tak během jednoho školního roku podařilo podstatně zlepšit učení dětí v celé škole.