Desatero o vzdělávání

Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) se shodují na tomto souboru základních principů, které se týkají vzdělávání v průběhu celého života, a ve svých činnostech usilují o jejich naplnění. Jak číst tento dokument

4 Kvalitní učení a rozvoj osobnosti probíhá výhradně v prostředí vzájemnosti, bezpečí, důvěry a smysluplných podnětů.

Vysvětlení

Jedním z vyvrácených mýtů o učení je, že lidé se nejlépe učí pod tlakem, ve stresu a ve strachu. V krizových situacích se lidé učí, jak se z nich dostat a jak se jim příště vyhnout, což má povětšinou málo společného s cíli a záměry vzdělávání. Člověk musí mít nejprve naplněny potřeby bezpečí (fyzického i vztahového), aby se mohl účinně učit novým věcem.

Vytváření bezpečného vzdělávacího prostředí ale neznamená, že učící se plní pouze tak lehké úkoly, aby nedělal chyby. Bezpečné prostředí mimo jiné znamená, že při učení je chyba cennou zpětnou vazbou, ze které se máme poučit. Chybu učící se nevnímá jako osobní selhání, není trestán ani vysmíván.

Smysluplné podněty jsou takové úkoly a situace, které chceme vyřešit a jejichž řešení pro nás není zřejmé, jednoduché, triviální, ale je dosažitelné. Vyřešením takového úkolu zažíváme úspěch v učení, který je klíčovým motivátorem pro další vzdělávání.

Pokud jsou podněty příliš triviální, k jejich vyřešení nepotřebujeme zvýšenou mozkovou aktivitu. Takové úkoly mohou sloužit k upevňování dovednosti, vytvoření návyku, ale ne k učení se novým věcem a rozvoji myšlení. Naopak pokud jsme vystavováni situacím, které neumíme vůbec vyřešit, nebo pokud máme strach z neúspěchu, posměchu či ponížení, upadáme do stresu, strachu nebo paniky, která učení brání, až paralyzuje.

Příklady z praxe

1

Roman přešel na druhý stupeň na školu, kde jsou zavedeny rodičovské schůzky za účasti rodičů, dítěte a učitele. Z minulé školy byl zvyklý na to, že rodiče chodí na schůzku dvakrát ročně a pokaždé přišli se špatnou náladou, protože paní učitelka jim vždy přísně vytkla, co vše měl Roman v nepořádku, v kterých předmětech nemá dobré známky a jaké měl problémy s chováním. Teď se měl poprvé zúčastnit této schůzky s rodiči a paní učitelkou. Na schůzku se musel připravit, věděl, že bude sám mluvit o tom, jak se mu na nové škole daří, jaké má výsledky a co může sám udělat pro to, aby se mu učení dařilo. Zpočátku měl trému, ale atmosféra byla příjemná, tak brzy na trému zapomněl a plynule mluvil o tom, co se jak na nové škole daří. Přinesl si své portfolio, které mu pomáhalo vysvětlit, co se učí, co mu jde a co ne. Pak dostali slovo rodiče, kteří mluvili o svých zkušenostech s novou školou a jaké změny u Romana vidí. Paní učitelka přidala svůj pohled, v čem vidí u Romana silné stránky a kde u něj vidí zlepšení a přidala doporučení, co by mu pomohlo, na co by měl soustředit svoji pozornost, pokud bude chtít udělat další pokrok. Romana příjemně překvapilo, jak si rodiče i paní učitelka cení jeho práce, kolik toho o něm vědí, a učení mu najednou připadalo docela zajímavé.

2

Základní škola na okraji Prahy má výbornou zkušenost s aktivním používáním třídních pravidel. Na začátku školního roku žáci spolu s učitelem v komunitním kruhu diskutují, zda je či není potřeba, aby ve třídě existovala pravidla pro společné soužití a spolupráci. Pokud se skupina shoduje na tom, že jsou pravidla užitečná, pracují děti na jejich vzniku – společně se zamýšlejí nad tím, co jim při učení ve třídě pomáhá, co je brzdí a za jakých podmínek se jim dobře pracuje (např. „když jeden mluví, ostatní naslouchají", „když si v učení nevím rady, hledám pomoc nejdříve u spolužáků", „když je mi nepříjemné, co mi druhý dělá, řeknu mu to" apod.). Některá pravidla vznikají až v průběhu roku na základě konkrétních událostí nebo konfliktů ve třídě. Dohody o znění pravidel musí odsouhlasit všichni členové třídy. Každá třída má své priority a potřeby, a proto jsou pravidla v každé třídě jiná. Pravidla jsou také dětmi různě výtvarně či graficky zpracovávána a umožňují kolektivu třídy udržovat dobré vztahy po celý rok. Učitelé tento způsob práce považují za projev vzájemného respektu a zároveň jsou pro ně užitečným pomocníkem, který vede děti k větší zodpovědnosti a který posiluje dobré vztahy ve třídě.

3

Tato škola je na první pohled inspirativní prostor. Vnitřek je světlý, kromě velkých oken je vidět i skrze prosklené průhledy do tříd. Na chodbách jsou pohodlná místa pro učení i na trávení volných chvilek, několik zákoutí s volně přístupnou knihovnou, různými měřidly, mikroskopem, zařízení pro drobné pohybové aktivity. Existuje konsensus na tom, kde je a kde není dovoleno využívat mobilní technologie. Nástěnky jsou plné vzdělávacích materiálů, všudypřítomné jsou výsledky práce dětí. Rovněž zahrada je uzpůsobena pro učení i volný čas. Učí se v zastřešené učebně, někdy je příjemné sedět jen volně v kruhu na trávě nebo pod stromy. O část zahrady pečují hlavně děti – mají tam bylinkový záhon a arboretum, které si po ročnících předávají. Promyšlené uspořádání prostředí školy významně ovlivňuje jak kvalitu učení, tak i atmosféru ve škole.

4

Viktorie začala v pěti letech hrát na klavír v základní umělecké škole, klavír ji velmi bavil. Čím více doma trénovala, tím více hraní přinášelo výsledky. Účastnila se národních i mezinárodních soutěží. Jak vyrůstala, tak i konkurence byla větší. A o to nervóznější se stávala paní učitelka. Hodiny klavíru začaly být plné nervózní atmosféry, přestaly Viktorii těšit a začala chodit na hodiny s bolestí břicha, doma přestávala trénovat. Pro Viktorii to bylo natolik těžké, že nakonec přešla s obavami k jiné paní učitelce. Atmosféra na hodinách se změnila, nová paní učitelka umí Viktorii povzbudit, pokud jí něco nejde, vysvětlí a poradí. Nikdy nekřičí a je velmi chápavá. Skladby si vybírá sama Viktorie a konzultuje výběr s učitelkou. Často jsou to skladby až obdivuhodně těžké. Viktorie začala trénovat opět sama od sebe a s chutí, bez nucení rodičů, několik hodin denně. Její touha je studovat konzervatoř. Protože nová paní učitelka Viktorii důvěřuje a dokáže tuto důvěru promítnout do jejich vzájemného vztahu, zásadně pomohla Viktorii dále rozvíjet její talent.

5

5. Do 3. třídy ZŠ nastoupil nový žák, Jaroslav. Pochází z židovské rodiny. Rodiče si přejí základní dodržování pravidel tradičního židovského jídelníčku a náboženských zvyků. Nejvíce je to znát během školy v přírodě. Některé děti se Jaroslavovi vysmívají, potom i nadávají. Jaroslav začíná svůj původ vnímat jako překážku, která mu brání získat kamarády. Proto se třídní učitelka dohodne s Jaroslavovou maminkou, aby přišla do vyučování i s Jaroslavovými sourozenci. Rodina společně ukazuje, jak bydleli v Izraeli, co je tam jiné, vysvětlují, jaké zvyky dodržují a jak vznikly, společně si pochutnají na tradičních sladkostech, které Jaroslav s maminkou připravili. Děti jsou překvapeny, že Jaroslav mluví plynně třemi jazyky, zná hebrejské písmo. Vyprávění je velmi zaujme a Jaroslavovy zvláštnosti se pro ně najednou stávají zajímavými výjimečnostmi. Jaroslav se cítí mnohem lépe a děti ho již respektují a neposmívají se. Učitelka se nechá touto událostí inspirovat a zvažuje, zda by bylo podobnou cestou možné pomoci se začleněním do kolektivu a vzájemnému poznání i dalším novým členům třídy.

Zpět
na body
desatera

Vysvětlení deseti principů Desatera prošlo procesem zpracování otevřenou pracovní skupinou členů SKAV, vnitřním a vnějším připomínkováním i diskusí s externími odborníky na uzavřeném kulatém stole. Tato verze zohledňuje všechny dosavadní připomínky.

Soustředili jsme se na Vysvětlení a Příklady. Jsme si vědomi, že přes velké úsilí mnoha lidí dokument není stoprocentní. A zřejmě ani nemusí být. Bude sloužit ke stálé diskusi nad těmito principy, což je jeho hlavní účel, a plánujeme ho takto využívat i při kulatých stolech. Neměli jsme kapacitu na zpracování zdrojů, které ještě budeme muset doplnit v další fázi. Naráželi jsme na rozpory mezi principy svobodné volby jedince a potřebou společného vzdělávání, autonomie učícího se vůči společenské zakázce a zvažovali jsme, co je ještě akceptovatelné učiteli a rodiči. Víme, že někde nám chybějí příklady z neformálního vzdělávání.

Ve vzájemném vyjasňování stanovisek jsme si uvědomovali, jak širokou a různorodou paletu názorů, východisek a postojů zastupujeme. A všichni si asi uvědomujeme, jak těžká je konsensuální shoda v takto širokém spektru odborníků a organizací.

Své náměty k tomuto materiálu nám můžete posílat na info@skav.cz.