Desatero o vzdělávání

V základní škole v K. žáci završují devátou třídu absolventskou prací. Mají zcela volné pole působnosti ve výběru tématu. Zpravidla si vybírají z oblastí svých zájmů a koníčků, ale nezřídka volí i témata, která je zaujala ve škole. Práce má daný rozsah a musí obsahovat teoretickou část a praktický výsledek (hmotný výrobek nebo intelektuální výstup). Rovněž si žák musí najít konzultanta, což může být kdokoli dospělý – učitel, rodič, trenér, starší sourozenec...
Na závěrečných prezentacích a výstavě absolventských prací je patrná veliká rozmanitost prací: od názorného 3D modelu jaderného reaktoru či dálkově ovládaného ramena pro uchycení videokamery na RC model terénního auta přes natočení autorské hudby včetně uměleckého zpracování bookletu, audit recyklace odpadu ve škole po vyrobení patchworkové deky. Žáci prokazují obrovskou šíři a úroveň zvládnutých dovedností. Při prezentacích demonstrují kvalitní naplánování projektu, provedení netriviálních výpočtů, zpracování odborného textu, pokročilé znalosti ze specifických témat z biologie a ekologie za hranicí učiva střední školy, schopnost analyzovat problém a schopnost po prvním neúspěchu začít znovu a jinak, pokročilé osvojení si práce na profesionálních programech pro tvorbu a postprodukci audiozáznamu, prezentační schopnosti, manuální zručnost, umělecké sebevyjádření atd. Žádný učitel není schopen naplánovat pro každého žáka tolik „výživných" učicích momentů jako otevřením velkého prázdného prostoru jednoduchým zadáním.

Michala měla jeho učitelka do 3. třídy za nespolupracujícího, neoblíbeného žáka, který neustále vyrušuje a neplní si své povinnosti, měl velmi podprůměrné známky. Ve 4. ročníku třída přešla k jiné třídní učitelce, která byla upozorněna, že Michal je velmi problémový žák. Od začátku se zajímala, co Michal dělá ve volném čase, co ho zajímá a baví. Jednou Michal přinesl do školy komiks, kde zpracoval příběh, o kterém se včera učili. Učitelka poznala, že Michal nejen pozorně poslouchal, ale o příběhu i dále přemýšlel. Učitelka často organizovala skupinovou práci a projektové úkoly, kde Michal svůj výtvarný zájem a kreativní myšlení začal často uplatňovat. Iniciativně zpracovával myšlenkové mapy, vytvářel modely, které dotahoval i doma ve volném čase. Rovněž se stále více zapojoval do zodpovědných týmových rolí a ukázal se jako velmi citlivý a empatický. Michal se ve třídě zcela proměnil. Začal být vyhledávaným a oblíbeným spolupracovníkem dětí do skupin, který se zajímá o veškeré dění ve třídě a rád přispívá; a to nejen v oblastech svého zájmu, ale v podstatě v jakémkoliv tématu a činnosti. Změna pedagogického přístupu pravděpodobně zcela zásadně ovlivnila Michalovu vzdělávací dráhu.

Petr špatně slyší, má potíže s porozuměním, mluvením, pamětí a udržením pozornosti, těžko se orientuje v čase i prostoru (diagnostikován dysfatický syndrom a ADHD). Při nástupu do školy rodiče velmi zvažovali, jestli mají Petra vozit do krajského města do speciální školy, nebo ho přihlásit do místní malotřídky na vesnici. Nakonec se po diskusi s ředitelem školy rozhodli Petra nechat v místní škole. Hlavním argumentem bylo, že spolu s Petrem do školy přecházela celá skupina dětí, které ho znají ze školky a kamarádí s ním. I ostatním dětem ve škole učitelka zprostředkovala porozumění, jak Petr prožívá a jaké má obtíže. Všechny děti se naučily přirozeně s Petrem vycházet, berou ho, rozumějí, proč v některých ohledech má výjimky a jiné podmínky. Petr sedí u zdi, na které má nalepené gramatické jevy, malou násobilku, kreslená schémata na vlastivědu, strukturované pracovní postupy. Pokud je Petr unavený, ví, že se může odreagovat drobnými fyzickými úkony – umyje tabuli, rozdá sešity, odnese pomůcky. Učitelka dbá na to, aby Petrovi zadávala jednoznačné, stručné formulace a vždy si ověří, jestli Petr zadání porozuměl. Rovněž mu dává o hodně více času, aby si rozmyslel odpovědi.
V páté třídě rodiče po diskusi s učitelkou Petra přivedli na judo, kde může uvolnit svoji energii. I zde Petr zažívá úspěch a často se umisťuje na stupních vítězů. Pokaždé, když přinese do školy ukázat diplom a medaili, učitelka i spolužáci mu gratulují.
Petra začaly zajímat motory, touží stát se automechanikem. Díky výjimečnému porozumění a podpoře z rodiny i ze školy jsou Petrovy životní ambice zcela reálné.