Desatero o vzdělávání

Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) se shodují na tomto souboru základních principů, které se týkají vzdělávání v průběhu celého života, a ve svých činnostech usilují o jejich naplnění. Jak číst tento dokument

9 Jen společnou péčí všech vytvoříme prostředí, kde vzdělávání bude kvalitní a pro každého. Rolí státu je zajistit svobodu a spravedlnost ve vzdělávání.

Vysvětlení

Vzdělaná společnost, to znamená společnost tvořená vzdělanými lidmi, je prospěšná všem. Společnost, ve které je kvalitní vzdělávání věcí všech a pro každého, je spravedlivější, odolnější, konkurenceschopnější a nabízí jednotlivcům vyšší kvalitu života. Naopak společnost, ve které je vzdělání dostupné jen „elitám" (ať už je chápeme jakkoli), podporuje vznik nerovností a nespravedlivé rozdělení moci a bohatství. To přináší vzrůstající sociální napětí, které nakonec ohrožuje spokojený život všech, včetně těch vzdělaných a bohatých.


Proto je potřeba, aby se vzdělávání, kvalitní a pro každého, stalo sdílenou hodnotou a společenskou prioritou. To se neobjeví samo od sebe, jen tak mimochodem. V žádné zemi, které se podařilo přiblížit tomuto ideálu, se tomu tak nestalo. Této změny můžeme dosáhnout, pouze pokud investujeme mnoho času, energie a finančních prostředků. Potřebujeme se dohodnout na společné vizi a cílech ve vzdělávání, potřebujeme určit, jak cílů dosáhnout, potřebujeme podporovat učitele a další aktéry ve vzdělávání, aby se změna mohla promítnout do vzdělávání každého člověka, každého dítěte, v každé rodině a v každé školní třídě. Neudělají to za nás experti, byť sebevíce erudovaní, ani politici, byť sebevíce osvícení. Erudovaných expertů a osvícených politiků bude jistě třeba jako lídrů v procesu změny, ale kvalitního vzdělávání pro každého dosáhneme jen společně – žáci a všichni, kdo se něco učí, rodiče, učitelé, ředitelé škol, další vzdělavatelé, zastupitelé obcí, ale také sociální pracovníci, zdravotníci a podobně.


Abychom umožnili kvalitní vzdělávání skutečně pro každého, musíme zajistit spravedlnost ve vzdělávání, tedy rovnost šancí přístupu ke vzdělávání. Mnoho lidí je vystaveno různým obtížím a bariérám, které jim přístup ke vzdělávání znesnadňují. Spravedlivá společnost aktivně pomáhá všem lidem bez rozdílu naplňovat svůj potenciál a díky tomu zvyšuje jejich šance na celoživotní uplatnění ve společnosti.


Rolí společnosti je také zajistit rostoucí míru svobody ve vzdělávání. Naše historie, minimálně v posledních několika staletích, je ve znamení boje o svobodu. Od svobody a práv otroků a nevolníků přes svobodu a práva žen, lidí různých kultur, vyznání, barev pleti či sexuální orientace až po svobodu a práva dětí. Povinné vzdělávání a povinná školní docházka byly jedním z dalších kroků v tomto historickém trendu a osvobodily děti od tvrdé a často ubíjející práce na poli či v továrně. Dnes se však škola už pro mnohé děti stala místem, kam musí a kde jsou nuceny učit se a vykonávat věci, jejichž smysl nechápou a kde mají minimální možnost cokoli ovlivnit.


Je třeba přiznat dětem právo více si určovat, co, jak, kdy a s kým se budou učit. Vzhledem k tomu, jak rychle se vyvíjí současná společnost a jak rychle se vyvíjí poznatky o efektivním učení, je těžké předvídat, jaké obory, poznatky a dovednosti budou v budoucnu uplatnitelné a jaké vzdělávací cesty je nejlépe umožní rozvíjet.

Příklady z praxe

1

Kontext: V Ontariu žije čtrnáct milionu lidí, z toho 27 % se narodilo v jiné zemi než v Kanadě. Veřejné školy navštěvují dva miliony dětí. Ontarijská reforma začala v roce 2004, po osmi letech sporů mezi konzervativní vládou a učiteli, během kterých bylo významně omezeno financování škol a práce učitelů byla vládou veřejně kritizována, omezována a zesměšňována. Vzdělávání proto patřilo mezi rozhodující témata voleb v roce 2003.
Nová liberální vláda stanovila tři odvážné cíle:
a. zlepšit vzdělávací výsledky všech dětí,
b. snížit nerovnosti ve vzdělávacích výsledcích,
c. zvýšit důvěru veřejnosti ve veřejné vzdělávání.
Strategie pro dosažení těchto cílů byla rozsáhle diskutována se všemi klíčovými aktéry. Vláda podporovala budování důvěry a partnerství různými způsoby, včetně vytvoření formálního Stolu partnerství (Partnership Table) vedeného ministrem školství, kde mohli všichni partneři přispět svými názory k celkové strategii a jejím částem, a to ještě ve fázi před dokončením finální verze strategie. Zapojeni byli učitelé, pracovníci podpůrných pedagogických profesí, ředitelé škol i vedoucí všech sedmdesát školských okresů v Ontariu. Stůl partnerství sponzoroval také vytvoření několika odborných Pracovních stolů (Working Tables), které umožnily podrobnější diskusi nejdůležitějších částí strategie. Pracovní stoly byly založeny například pro oblasti: Úspěch žáka, Rozvoj čtenářské a matematické gramotnosti, Profesní rozvoj učitelů a Speciální vzdělávání. Každý Pracovní stůl obsahoval zástupce všech klíčových aktérů a závěry ze společných jednání byly předávány centrálnímu Stolu partnerství. Ministr, politická reprezentace a nejvyšší státní úředníci ministerstva navíc vyjednali pravidelná setkávání se zástupci regionálních školských okresů, které tentokrát zahrnovaly lokální zástupce všech aktérů (učitelů, ředitelů, superintendantů, místních organizací apod.) Pozornost byla věnována rovněž komunikaci s veřejností, s žáky a rodiči, a to nikoli pouze za účelem podání informací, ale také proto, aby oni sami mohli vyjádřit svůj názor na jednotlivé návrhy a programy. Tento přístup se vyplatil a přinesl výsledky. Výsledkem ročního vyjednávacího procesu bylo uzavření bezprecedentní čtyřleté kolektivní smlouvy v roce 2005 mezi vládou a učitelskými odbory a profesními učitelskými organizacemi, ve které se všechny strany zavázaly spolupracovat na zlepšení vzdělávacích výsledků všech dětí. Ministerstvo podstatně navýšilo zdroje investované do veřejného vzdělávání včetně platů učitelů. Navíc investovalo do rozsáhlé podpůrné infrastruktury pro profesní učení učitelů v oblasti čtenářské a matematické gramotnosti. Podpora zahrnovala poradenskou činnost sto šedesáti vysoce kvalifikovaných učitelů-konzultantů, kteří pomáhali školským okrskům vytvářet jejich lokální strategie a rozvíjet jejich vlastní učitele-experty zodpovědné za podporu učitelů v oblasti efektivní výuky čtenářství a matematiky.


Ontarijská strategie je komplexní a zahrnuje řadu dalších opatření včetně podpory pedagogického vedení ve školách a ve školských okresech, podporu začínajících učitelů, strategii rovných příležitostí, strategii zapojování rodičů, obohacení kurikula o uměleckou a tělesnou výchovu, obnovu školních budov, podporu výzkumu a sběru dat o zlepšování vzdělávacích výsledků atd.

 

Dopady: Během prvních tří let od zahájení reformy vzrostl počet dětí, které zvládly náročný standard v oblasti čtenářství a matematiky, o 10 %. Počet škol, které vykazovaly nízký dopad na učení dětí, klesl z 20 % na 5 %. Úbytek učitelů v prvních letech nástupu do profese klesl na polovinu a výrazně klesl počet učitelů, kteří předčasně odcházejí do důchodu. Důvěra veřejnosti vzrostla do té míry, že vláda obhájila podstatné a trvalé zvýšení výdajů na veřejné školství.

2

V malé obci byla koncem devadesátých let základní malotřídní škola na zrušení. Poslední školní rok fungovala „na výjimku" pro malý počet dětí, kterých bylo na celém prvním stupni čtrnáct. V obci bylo dětí více, ale pro mnohé rodiče bylo jednodušší vozit děti do velké sídlištní školy nedalekého krajského města, protože tam stejně jezdili do práce. Starosta obce však chtěl stůj co stůj školu zachovat. Přijali novou ředitelku školy a oslovili i dvě okolní obce, kde byly mateřské školy, které se rovněž potýkaly s nedostatkem dětí. Spojili školu s mateřskými školami do jednoho subjektu a spolu s ředitelkou začali přesvědčovat místní občany, aby dávali děti do místní školy. Během dvou let se podařilo řadu rodičů přesvědčit, rovněž proto, že škola nabízela kvalitnější vzdělávání a péči o děti než škola ve městě. Dnes již má úplná základní škola téměř čtyři sta žáků, kdy ji navštěvuje 96 % dětí ze všech tří obcí. Škola plní důležité komunitní funkce a všichni jsou právem hrdí, že se jim podařilo zachovat školu, a tím i bohatší život a rozvoj obcí.

3

Úspěšná regionální firma se rozhodla část své kapacity věnovat pro rozvoj vzdělávání v regionu. Nabídla svým zaměstnancům, že mohou dva dny v měsíci pracovat v oblasti své expertízy pro místní školy. Rovněž pro jednotlivé ročníky připravila program studijních návštěv v tématech chemie, finanční gramotnosti, ale i řízení projektů. Více než 25 % zaměstnanců využívá tuto možnost a pravidelně chodí do výuky. Některé spolupráce tak zaujala, že ve škole tráví i hodně svého volného času. Rovněž někteří učitelé oceňují, že mohou nyní žákům zprostředkovat zážitek praktického využití chemie a představit žákům vyšších ročníků profesní perspektivy oboru.

Zpět
na body
desatera

Vysvětlení deseti principů Desatera prošlo procesem zpracování otevřenou pracovní skupinou členů SKAV, vnitřním a vnějším připomínkováním i diskusí s externími odborníky na uzavřeném kulatém stole. Tato verze zohledňuje všechny dosavadní připomínky.

 

Soustředili jsme se na Vysvětlení a Příklady. Jsme si vědomi, že přes velké úsilí mnoha lidí dokument není stoprocentní. A zřejmě ani nemusí být. Bude sloužit ke stálé diskusi nad těmito principy, což je jeho hlavní účel, a plánujeme ho takto využívat i při kulatých stolech. Neměli jsme kapacitu na zpracování zdrojů, které ještě budeme muset doplnit v další fázi. Naráželi jsme na rozpory mezi principy svobodné volby jedince a potřebou společného vzdělávání, autonomie učícího se vůči společenské zakázce a zvažovali jsme, co je ještě akceptovatelné učiteli a rodiči. Víme, že někde nám chybějí příklady z neformálního vzdělávání.

 

Ve vzájemném vyjasňování stanovisek jsme si uvědomovali, jak širokou a různorodou paletu názorů, východisek a postojů zastupujeme. A všichni si asi uvědomujeme, jak těžká je konsensuální shoda v takto širokém spektru odborníků a organizací.

 

Své náměty k tomuto materiálu nám můžete posílat na info@skav.cz.