Desatero o vzdělávání

Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) se shodují na tomto souboru základních principů, které se týkají vzdělávání v průběhu celého života, a ve svých činnostech usilují o jejich naplnění. Jak číst tento dokument

8 Vzdělavatel poskytuje cílenou zpětnou vazbu, která napomáhá učení a rozvoji osobnosti.

Vysvětlení

Zpětná vazba je důležitou součástí učebního cyklu. Pokud se učím vyslovovat, je pro mě důležité slyšet výsledek, který si porovnám se vzorem (třeba jak slovo vysloví maminka). Ve zvládnutí mluvení pomáhá neustálé zkoušení a experimentování s mluvidly a zvuková odezva – zpětná vazba, kterou slyším. Proto lidé s vážnější poruchou sluchu mají rovněž problém naučit se mluvit.

 

Pokud nemáme při učení odezvu, jak se nám daří se naučit, nebudeme se zlepšovat. Vzdělavatel proto musí při každé učební činnosti plánovat a zprostředkovávat zpětnou vazbu.

 

Ideální je, pokud sama činnost učícího dává zpětnou vazbu (žárovka v elektrickém obvodu svítí/nesvítí, naprogramovaný algoritmus v aplikaci dělá/nedělá to, co podle zadání má, chemická reakce probíhá/neprobíhá, basketbalista trefí/netrefí koš).

 

Někdy však taková spontánní zpětná vazba učební činností nevzniká a zprostředkovává ji vzdělavatel. Může zprostředkovat učícím se různá měření, škálování nebo analýzu prováděných činností a výkonu. Cílem zpětné vazby a hodnocení je pomoci porozumět učícímu se, jak dosahuje úspěchu v dané činnosti a co je příčinou neúspěchu. Tyto přístupy shrnujeme pod termín formativní hodnocení.

 

Oproti tomu sumativní hodnocení zpravidla odvádí pozornost od vlastního smyslu učení jinam. Nedává učícímu se informaci, co již zvládá a jak nejlépe se dále zlepšovat, ale jaké úrovně dosáhl v testované oblasti oproti zvenku stanoveným předpokladům, standardizované úrovni pro všechny.

 

Neprofesionální a škodlivé je do hodnocení začleňovat stereotypy a škatulkování, zaměňovat hodnocení výkonu za hodnocení osobnosti(zcela nepřijatelné v kombinaci s použitím sarkasmu)a odvozovat úspěch od srovnání s ostatními.

Příklady z praxe

1

V uplynulém školním roce se škola zaměřila na rozvoj sebehodnocení u žáků. Důvodem bylo rozhodnutí přenášet více zodpovědnosti za učení z učitele na žáky, které by vedlo k vyšší motivovanosti žáků. Učitelé začali cíleně zařazovat činnosti, kde zpětná vazba přirozeně vyplyne, jako jsou různé praktické experimenty, měření, modelování, laboratorní pokusy apod. Zaměřili se na tvorbu a nakoupení takových pomůcek a učebních materiálů, kde žáci získají zpětnou vazbu přímo z výsledku své práce bez zásahu učitele. Žáci si rovněž mohou ve škole i z domova sami otestovat své znalosti pomocí on-line testů, a tak zjišťují, do jaké míry porozuměli dané problematice. Na konci každého učebního bloku si učitelé vyhrazují dostatek času na reflexi a vyhodnocení učení samotnými dětmi. Učitelé rovněž zkoušejí používat koučovací přístup, při němž vedou cílenými otázkami žákovu sebereflexi. Hodnocení práce žáků učitelem se minimalizovalo; pravidlem je, že hodnocení musí předcházet přesný a úplný popis práce žáka, ze kterého hodnocení vychází. Zásadní změna hodnocení ve škole přinesla větší pozornost učitelů na to, co se dětem daří a na čem mohou stavět, než kde udělaly chybu.

2

Pravidelné individuální schůzky rodičů s učitelem a žákem mají za cíl vyhodnotit, jak se žákovi daří postupovat v učení. Nejprve žák představí, na čem v uplynulém období pracoval, co se naučil, co mu činilo obtíže, ukáže ze svého portfolia některé výsledky své práce. Rodiče se doptávají, učitel doplňuje své postřehy, především se zaměřuje na to, aby si žák uvědomil, proč se mu někde učení daří a co je příčinou chyb a neúspěchů. Domluví se, jak rodiče mohou žákovi s učením pomoci. Stanoví si konkrétní cíle na další období. Celá schůzka trvá dvacet minut.

3

Počítače dnes umožňují v mnoha ohledech získávat tak detailní, přesnou, okamžitou a neustálou zpětnou vazbu, o které se nám dříve ani nesnilo. Jako příklad si vezměme učení se psaní na klávesnici. Za mých školních let jsme drilovali psaní na stroji několik týdnů a pak přišel test. Pětiminutové psaní bylo učitelem vyhodnoceno až příští týden, sečetl počet znaků, počet překlepů a dostali jsme výslednou známku. „Dvojka – dobrý, čtyřka – musím se víc snažit. To ta nervozita, která není ve výsledku zohledněna." Pro vlastní učení – žádná nebo jen velmi malá pomoc... Dnes se učíme on-line. Po každém cvičení dostanu detailní zpětnou vazbu – například která písmena navazuji rychle a kde váhám. Kde dělám nejvíce překlepů. Rozhoduji se, jestli už danou pasáž dostatečně zvládám a půjdu dál, nebo ještě budu procvičovat. Každý podle svých nároků na sebe sama, učitelem jsem si já sám. Vede mě to k uvědomění si slabiny, zaměření se na ni a k rychlejšímu a efektivnějšímu učení. 

4

Ve škole už dlouho učitelé diskutovali o tom, že tradiční srovnávací známkování má na motivaci dětí k učení destruktivní dopad. Uvažovali, jak to změnit. Učitelé se dohodli, že vytvoří škály pro hodnocení a sebehodnocení dětí, které by dětem dávaly lepší zpětnou vazbu, co již zvládly a na co se zaměřit dále. Podle Bloomovy taxonomie vypracovali univerzální škály pro práci s informacemi, úrovně osvojení si obsahu učiva. Dále připravili škály i pro hodnocení úrovně kritického myšlení, spolupráce v týmu, schopnost prezentovat výsledky skupinové práce, ad. Učitelé pak vytvořili tři skupiny, ve kterých začali škály používat na různých stupních a v různých předmětech. Zpočátku se scházeli týdně, škály upravovali a radili se, jak je nejlépe používat. Učitelé dál vyvíjejí škály pro specifická témata a dovednosti. Během půl roku se používání sebehodnocení a hodnocení prostřednictvím škál stalo integrální součástí výuky ve škole. Učitelé oceňují, že většina žáků mnohem lépe a více přemýšlí o tom, co se naučili a na co se dále zaměří, přebírají odpovědnost za své učení. Rovněž mají pocit, že hodnocení je objektivnější než dříve.

5

Testy samy o sobě nejsou špatné nebo dobré, záleží na způsobu jejich využití. Pokud test pomáhá učícím se nebo vzdělavateli zjistit úroveň osvojení si učiva, zvládnutí dovednosti a dává jim představu, co je třeba dělat dál, může pomoci formovat učení, má formativní funkci. Pokud je jeho zvládnutí na určenou úroveň kritériem absolvování určité etapy vzdělání, formativní funkce je většinou silně potlačena a učící se snaží pouze test překonat. Splnit kritéria testu je mnohdy zcela odlišná dovednost než hluboké, kvalitní zvládnutí učeného. Pokud jsou testy používané často nebo výhradně jako selektivní, srovnávací nástroj, odvádějí učícího se od hlavního smyslu učení k pozornosti na zvládnutí zkoušky.

Zpět
na body
desatera

Vysvětlení deseti principů Desatera prošlo procesem zpracování otevřenou pracovní skupinou členů SKAV, vnitřním a vnějším připomínkováním i diskusí s externími odborníky na uzavřeném kulatém stole. Tato verze zohledňuje všechny dosavadní připomínky.

 

Soustředili jsme se na Vysvětlení a Příklady. Jsme si vědomi, že přes velké úsilí mnoha lidí dokument není stoprocentní. A zřejmě ani nemusí být. Bude sloužit ke stálé diskusi nad těmito principy, což je jeho hlavní účel, a plánujeme ho takto využívat i při kulatých stolech. Neměli jsme kapacitu na zpracování zdrojů, které ještě budeme muset doplnit v další fázi. Naráželi jsme na rozpory mezi principy svobodné volby jedince a potřebou společného vzdělávání, autonomie učícího se vůči společenské zakázce a zvažovali jsme, co je ještě akceptovatelné učiteli a rodiči. Víme, že někde nám chybějí příklady z neformálního vzdělávání.

 

Ve vzájemném vyjasňování stanovisek jsme si uvědomovali, jak širokou a různorodou paletu názorů, východisek a postojů zastupujeme. A všichni si asi uvědomujeme, jak těžká je konsensuální shoda v takto širokém spektru odborníků a organizací.

 

Své náměty k tomuto materiálu nám můžete posílat na info@skav.cz.