Desatero o vzdělávání

Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) se shodují na tomto souboru základních principů, které se týkají vzdělávání v průběhu celého života, a ve svých činnostech usilují o jejich naplnění. Jak číst tento dokument

10 V konečném důsledku každý člověk odpovídá za své vzdělávání sám.

Vysvětlení

Když pozorujeme malé děti, jak si hrají, vidíme zcela spontánní praktické učení o okolním světě, které je v danou chvíli pro dítě smysluplné. Učí se používat ruce jako ty nejjemnější nástroje, chodit, zkoumají fyziku předmětů ve svém okolí (tvar, teplotu, hmotnost, hrubost povrchu, adhezi...), mluvit, vztahovat se k druhým lidem; učí se pozorováním, experimentováním, nápodobou – a jsou tím zcela zaujaté.


Současná podoba povinného vzdělávání je postavena na principech, které přesouvají zodpovědnost a aktivitu na instituci a odborníky. Pasivita učícího se, vnucenost cíle, způsobu i účelu učení, unifikovaný přístup k různorodé skupině učících se vytvářejí napětí, rozpory a v mnoha ohledech učení brání. Permanentní snahy o reformování systému často nepřinášejí zlepšení, protože nemění zásadně tento hlavní rozpor.


Jsme přesvědčeni, že je potřeba navrátit učícím se autonomii, zodpovědnost a rozhodování o jejich učení. Postupně a souvisle zkompetentňovat od dětství do dospělosti učící se k tomu, aby vědomě přebírali zodpovědnost za cíle, kvalitu a způsoby svého učení. Dítě, které zažívá denně reálné situace, při kterých se samostatně rozhoduje, ostatní se o něj zajímají, projevují mu respekt, ptají se na jeho názor, žádají a nabízejí pomoc či spolupráci, se takovou autonomní osobností stává.


Současně podporujeme důsledné prosazování práva na rovný přístup ke vzdělávání, které v praxi znamená, že každý se může vzdělávat, jakkoli je odlišný od ostatních. Pro lidi různě znevýhodněné a vyloučené je potřeba vytvářet specifická podpůrná opatření, zajišťující vyrovnání podmínek.


Každá lidská bytost je jedinečná, má právo zažívat autenticky sama sebe a mít možnost stát se hlavním hybatelem svého osudu.

Příklady z praxe

1

Radka učení na výběrové jazykové základní škole moc nebaví, ale má tu spoustu kamarádů a ve třídě je vůdčí osobností. Nevydrží na místě, pořád vymýšlí nějaké legrácky. Má nejhorší prospěch z celé třídy a občas i sníženou známku z chování. V sedmé třídě je ve škole na šestitýdenní praxi studentka psychologie, která s dětmi zkouší baterii testů na paměť, kreativitu, abstraktní myšlení. Radek ve všech testech vychází silně nadprůměrně a studentka se diví, jak může mít ty nejhorší známky. Půl roku na to výchovná poradkyně školy Radka nedoporučuje pro studium na střední škole a Radek nastoupí do odborného učiliště v sousedním městě; každý den vstává v pět hodin ráno a tráví denně přes dvě hodiny ve vlaku. Studium zvládá lehce a už před vyučením zjišťuje, že chce něco jiného. Rozhodne se pro vysokou školu. Individuálně se doučuje středoškolskou matematiku a fyziku a úspěšně složí zkoušky na ČVUT, kde však vydrží jen první semestr a odchází. Zakládá výrobní firmu, která ho podle jeho slov naplňuje. Líbí se mu, že může uplatnit kreativitu, a jako svoji hlavní silnou stránku vidí schopnost vyřešit jakýkoli problém. Jeho rodinná firma již funguje patnáct let, má výrobnu a několik prodejen, patnáct stálých a desítky sezonních zaměstnanců a potenciál pro růst. Radek se pořád někde něco učí a radí. Na své školy vzpomíná s úsměvem a říká, že kromě toho, že si zde našel kamarády a přátele na celý život, mu nic moc nedaly.

2

Když jsem učil programování na gymnáziu, měl jsem studenta, který byl celkově označován za „problémového". Snažil jsem se ho zaujmout, ale když to nefungovalo, nevyčítal jsem mu to ani ho k ničemu nenutil – o programování se nezajímal, což jsem respektoval. Za půl roku se nenaučil téměř nic, většinou seděl vzadu, nerušil, ale nevnímal. Student se zajímal o design a jednoho dne zjistil, že programování bude potřebovat. Najednou se do programování intenzivně ponořil a jeho pokrok byl takový, že na konci ročníku již samostatně programoval složitější zadání. Nezměnilo se vůbec nic: vyučující, postupy, způsob předávání informací, probíraná látka, všechno bylo stejné – změnilo se jen vnitřní nastavení dotyčného studenta. Nechci tím říci, že na začátku byl jeho přístup „špatný" a pak „dobrý", pouze to, že jen on rozhodoval o svém vzdělání dokonce i v systému, který se snaží rozhodovat za něj.

3

Šestnáctiletý úspěšný student víceletého gymnázia se rozhodl předčasně ukončit studium a přestoupit na střední průmyslovou školu. Hledal více praktické vzdělání, gymnaziální přístup považoval za příliš odtažitý od života. Začal studovat 2. ročník školy zaměřené na IT technologie. Po půl roce propadal z odborných předmětů a na konci roku dělal opravné zkoušky. Nešlo ani tak o to, že by se neuměl naučit požadované, ale podle jeho vlastních slov mu obsah toho, co se učili, připadal pro praxi nepoužitelný a zbytečný. O prázdninách se rozhodl vrátit na gymnázium, kde zpětně ocenil možnost rozvíjet se více všestranně a hledat širší možnosti svého dalšího studia a uplatnění.

Zpět
na body
desatera

Vysvětlení deseti principů Desatera prošlo procesem zpracování otevřenou pracovní skupinou členů SKAV, vnitřním a vnějším připomínkováním i diskusí s externími odborníky na uzavřeném kulatém stole. Tato verze zohledňuje všechny dosavadní připomínky.

 

Soustředili jsme se na Vysvětlení a Příklady. Jsme si vědomi, že přes velké úsilí mnoha lidí dokument není stoprocentní. A zřejmě ani nemusí být. Bude sloužit ke stálé diskusi nad těmito principy, což je jeho hlavní účel, a plánujeme ho takto využívat i při kulatých stolech. Neměli jsme kapacitu na zpracování zdrojů, které ještě budeme muset doplnit v další fázi. Naráželi jsme na rozpory mezi principy svobodné volby jedince a potřebou společného vzdělávání, autonomie učícího se vůči společenské zakázce a zvažovali jsme, co je ještě akceptovatelné učiteli a rodiči. Víme, že někde nám chybějí příklady z neformálního vzdělávání.

 

Ve vzájemném vyjasňování stanovisek jsme si uvědomovali, jak širokou a různorodou paletu názorů, východisek a postojů zastupujeme. A všichni si asi uvědomujeme, jak těžká je konsensuální shoda v takto širokém spektru odborníků a organizací.

 

Své náměty k tomuto materiálu nám můžete posílat na info@skav.cz.