Desatero o vzdělávání

Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) se shodují na tomto souboru základních principů, které se týkají vzdělávání v průběhu celého života, a ve svých činnostech usilují o jejich naplnění. Jak číst tento dokument

1 Usilujeme o společnost, která je sociálně soudržná, spravedlivá, ohleduplná ke všem živým bytostem a životnímu prostředí, založenou na svobodě a zodpovědnosti každého jedince.

Vysvětlení

První bod Desatera vyjadřuje základní hodnoty, na kterých celé Desatero stavíme. Ty se mají promítat do vzdělávání nejen prostřednictvím cílů a obsahů vzdělávání, ale především v organizaci a kultuře každé vzdělávací instituce. To znamená, že se v ní nejen učíme o společnosti a pro budoucí život ve společnosti, ale zejména že takové učící se, sociálně soudržné, spravedlivé a ohleduplné společenství vzdělávací instituce tvoří.

 

Sociální soudržností míníme vzájemný respekt mezi všemi jednotlivci a skupinami ve společnosti, toleranci k odlišnostem, která umožňuje naplňovat individuální potřeby a důstojný život pro každého.

 

Spravedlností rozumíme dodržování a zajišťování základních lidských práv a svobod, rovnost před zákonem pro každého jedince.

 

Ohleduplnost nejen k lidem, ale i k přírodě a planetě považujeme za základní činitel kvality života na Zemi.

 

Svobodu vnímáme jako právo jedince realizovat svá přání, tužby a plány bez zbytečných omezení. Svoboda je principiálně limitována jen a pouze nutností ohleduplnosti k ostatním lidem, živé i neživé přírodě, zachováním spravedlnosti a závazků vůči společnosti. Tato omezení definují základní zodpovědnosti jedince.

 

Jsme si vědomi toho, že mezi svobodou jedince a sociální soudržností je neustálé napětí. V tomto dokumentu neřešíme, do jaké míry a jakým způsobem mají být omezeny svobody jedince ve prospěch vzájemného propojení, solidarity a porozumění v celé společnosti. Naše přesvědčení je, že vzdělávací možnosti a nabídka v každé škole mají být uspořádány tak, aby podněcovaly a umožňovaly vzdělání a osobnostní rozvoj všem, tedy i těm, kteří mají z nějakých důvodů přístup ke vzdělávání ztížený. Maximální pokrok všech jednotlivců v součtu vytváří ohromný společenský potenciál, který se odrazí v duševním i materiálním bohatství celé společnosti. Rovněž za důležité považujeme umožnit na základním stupni společné vzdělávání všech dětí napříč celou společností, které vede k vyšší míře vzájemného porozumění a toleranci.

Příklady z praxe

1

Do školy na okraji severočeského města docházejí děti převážně z přilehlého sídliště, jedné z největších vyloučených lokalit v ČR. Škola kromě své vzdělávací funkce plní důležitou socializační roli. Školní asistenti chodí do rodin, kde vyzvedávají děti, které ráno do školy nepřišly. Škola zajišťuje snídaně pro děti a rodiče z nejchudších rodin. Motivuje tak rodiče i děti přijít včas do školy a vytváří neformální prostor k pohovorům s rodiči. Sociální pedagog jim dokáže poradit ve složitých životních situacích a nasměrovat je na další pomoc. Ve škole je rovněž možnost se osprchovat a zajistit si základní hygienu pro všechny, kdo tuto možnost nemají doma. Teprve když mají děti naplněny tyto základní potřeby, je možné pomýšlet na efektivní učení. Ředitel se zaujetím vypráví příběhy úspěšných dětí, které se díky škole dokázaly vymanit z pevně utažené smyčky bídy a kriminality a dnes žijí v jiném světě. Na každém učiteli ve škole je vidět víra v to, že svojí prací může významně zlepšit život kteréhokoli dítěte.

2

Ředitel naší školy zná jménem všech tři sta dvacet žáků. Často je na chodbách aktivně osloví a krátce pohovoří. Každý člen sboru bere vážně problémy, na které žák/žáci upozorní, a bezodkladně je řeší. Učitelé mají stejná práva jako žáci, ať už se jedná o možnost navrhování změn v chodu školy, využívání osobního času ve škole mimo výuku, či o zdánlivé maličkosti jako přezouvání a přednost ve frontě na oběd.
Při interakcích žáků s učiteli je zřejmá rovnoprávnost vztahu. Pedagogové komunikují nenásilně, nepřikazují, nenadávají, nekřičí. Žáci se většinou jasně vyjadřují, mluví zřetelně, při rozhovoru se dokážou zpříma dívat dospělému do očí. Žáci v naprosté většině dodržují dohodnutá vztahová pravidla, znají je a dokážou vysvětlit smysl, potřebnost, kteréhokoli z nich. V celé škole je na každém kroku zřejmá dlouhodobá intenzivní práce na kultuře vzájemných vztahů a rozvoji komunikačních a sociálních kompetencí žáků.

3

Ve škole v malém městě učitelé, žáci a provozní zaměstnanci společně provedli analýzu, jaké jsou dopady školy na životní prostředí, a pak vymýšleli, co by se dalo zlepšit. Koše na třídění papíru a plastů umístili přímo do každé třídy a stejně tak do sborovny. Ve spolupráci se školníkem vyladili systém topení, aby se topilo jen tam, kde, kdy a kolik je potřeba. Starší žáci v pracovním vyučování pomohli nainstalovat skrblíky pro šetrné splachování a perlátory do vodovodních baterií. Žáci ze všech tříd pak vytvořili a rozmístili cedulky, jak správně svítit, pouštět vodu či splachovat, aby se zbytečně neplýtvalo. Mladší žáci se pustili do pěstování zeleniny a bylinek, které začala využívat školní jídelna jako čerstvé, místní a sezonní potraviny. Všichni ve škole každodenní praxí získávají hlubší vztah k životnímu prostředí a učí se ho chránit.

4

Všechny třídy v naší škole vyjíždějí jednou za dva roky na adaptační pobyty, školy v přírodě nebo sportovní kurzy. Důležitou součástí těchto pobytových akcí je rozvoj spolupráce a posilování zdravých vztahů v kolektivu třídy. Proto je pro nás důležité, aby se akcí účastnily všechny děti. Vždy ale několik dětí zůstávalo doma, z rozličných důvodů, my jsme ale často měli pocit, že to je kvůli finanční zátěži sociálně oslabených nebo neúplných rodin. Před pěti lety jsme se tedy společně s rodiči dohodli, že se nesmí stát, aby se nějaké dítě neúčastnilo z ekonomických důvodů. Naučili jsme se pořádat akce velmi levně a založili Školní sociální fond, kam většina rodičů přispívá podle svých možností. Podpoření žáci zůstávají v anonymitě. Ve výroční zprávě školy je uveden pouze celkový počet podpořených žáků.

5

Na základní škole proběhla projektová výuka zaměřená na téma výroby bot pod názvem Kdo šije naše boty? Během workshopů odhalovali žáci 5.–9. ročníku příběhy dělníků a dělnic, kteří pro nás boty ve vzdálených zemích vyrábějí. Výuka k tomuto tématu probíhala v chemii, českém jazyce, hudební výchově, angličtině a zeměpise. Žáci a žákyně si tak danou problematikou prošli z pohledu ekonomického, ekologického, toxikologického, sociálního a právního, v hodinách chemie řešili například otázky využívání toxických látek při výrobě. Ve škole se promítaly dokumenty, žáci zpracovávali články, v českém jazyce psali úvahy na témata Pošlapaná lidská práva a Problém výroby bot, v hudební výchově složili písně a v ateliéru vytvořili velkou třímetrovou botu, kterou polepili úvahami, stěžejními tématy a fotkami z workshopů. Osvědčilo se také využívat nabytých znalostí starších žáků a žákyň, kteří přednášeli a vedli workshopy v nižších ročnících. Celá akce vrcholila vernisáží výstavy v komunitním centru školy, kam vedla občany města z náměstí dlouhatánská tkanička, jež končila až ve velké botě ve škole. Prodávalo se zde fairtradové občerstvení a výtěžek byl použit na financování dalších aktivit týkajících se globálního vzdělávání a udržitelného rozvoje. O akci informovala v reportáži Česká televize.

Zpět
na body
desatera

Vysvětlení deseti principů Desatera prošlo procesem zpracování otevřenou pracovní skupinou členů SKAV, vnitřním a vnějším připomínkováním i diskusí s externími odborníky na uzavřeném kulatém stole. Tato verze zohledňuje všechny dosavadní připomínky.

 

Soustředili jsme se na Vysvětlení a Příklady. Jsme si vědomi, že přes velké úsilí mnoha lidí dokument není stoprocentní. A zřejmě ani nemusí být. Bude sloužit ke stálé diskusi nad těmito principy, což je jeho hlavní účel, a plánujeme ho takto využívat i při kulatých stolech. Neměli jsme kapacitu na zpracování zdrojů, které ještě budeme muset doplnit v další fázi. Naráželi jsme na rozpory mezi principy svobodné volby jedince a potřebou společného vzdělávání, autonomie učícího se vůči společenské zakázce a zvažovali jsme, co je ještě akceptovatelné učiteli a rodiči. Víme, že někde nám chybějí příklady z neformálního vzdělávání.

 

Ve vzájemném vyjasňování stanovisek jsme si uvědomovali, jak širokou a různorodou paletu názorů, východisek a postojů zastupujeme. A všichni si asi uvědomujeme, jak těžká je konsensuální shoda v takto širokém spektru odborníků a organizací.

 

Své náměty k tomuto materiálu nám můžete posílat na info@skav.cz.